CHKO Bílé Karpaty odlišuje od jiných chráněných krajinných oblastí velká výměra travních porostů, které v minulosti vznikly a jsou i dnes podmíněny zemědělskou činností. Zaujímají více než čtvrtinu výměry chráněné krajinné oblasti. Zachovalé druhově bohaté louky a pastviny Bílých Karpat jsou významným přírodním a současně kulturním dědictvím. Právě na péči o travní porosty je vynakládáno nejvíce úsilí státní i dobrovolné ochrany přírody.
Plošně omezené enklávy trvalejšího bezlesí v rámci lesnaté krajiny se vyskytovaly i přirozeně, tedy už před osídlením Bílých Karpat lidmi. Trvalé travní porosty, jak je známe dnes, však začaly vznikat teprve s jejich příchodem, pomalým a náročným potlačováním lesa. Postupně se dařilo udržovat větší a souvislejší plochy bezlesí, kde se nahodile kombinovalo vypásání a sečení. V období pozdního středověku a po 30-ti leté válce začala být příhraniční krajina intenzivněji osidlována a tím pádem i více odlesňována a zemědělsky využívána.
Na počátku 20. století se v Bílých Karpatech louky a pastviny rozprostíraly na mnohem větších rozlohách, než je tomu dnes. Louky nebyly hnojeny a kosily se jednou ročně, některé se vypásaly až v době otav.
K zásadním změnám v zemědělském hospodaření došlo po roce 1950. Se zaváděním mechanizace víceméně vymizela ruční práce. Vznikaly obrovské plochy hnojených druhově chudých porostů s plevelnými druhy. Pozemky pro mechanizaci nedostupné zůstávaly opuštěné a tyto zanedbané pozemky zarůstaly křovinami a měnily se zpátky v les.
Výrazný vliv na zaměření zemědělského hospodaření v současnosti má dotační politika. V systému LPIS je registrována drtivá většina zemědělských subjektů, které čerpají finanční prostředky z EU nebo ze státního rozpočtu. V nižších polohách a na úpatích svahů je zemědělská půda obhospodařována zejména ekonomickými subjekty. Sklizeň sena z travních porostů je prováděna výkonnou technikou. Charakteristická je značná velikost jednotlivých půdních bloků. V chovu hospodářských zvířat převládá chov skotu bez tržní produkce mléka.
Ve středních a vyšších polohách ustupují velké zemědělské podniky a značný podíl zemědělské půdy je obhospodařován malými farmami nebo drobnými zemědělci. Tyto polohy jsou udržovány sečením, popř. pastvou skotu a ovcí.
Citlivá údržba pozemků, kterou Správa CHKO Bílé Karpaty podporuje, zejména mozaikovitá seč a pastva, je ideální pro údržbu svažitých pozemků v MZCHÚ a 1. zónách. V těchto polohách, s ohledem na nemožnost využití intenzivních technologií, se častěji daří simulovat tradiční způsoby hospodaření, které mají pozitivní vliv na zachování i rozvoj druhové diverzity.
Z pohledu ochrany přírody se pak jako nejvhodnější finanční nástroj pro údržbu krajiny jeví podpora z Programu péče o krajinu uživatelům pozemků, jehož flexibility se využívá v nejcennějších lokalitách, kde je potřeba péči přesně specifikovat.
